Kdo by přijel v pátek večer, tak by ho vítal třeba výhled jako na první fotce. A v hospodě by si zazpíval s harmonikou lidové písničky.

V sobotu ráno už v 7:00 volala Jaruška, že je na místě, odkud se mělo jít pěšky. Já plánoval, že z toho místa vyrazíme v 8:00. Zrychlili jsme přípravy a vyrazili na místo srazu. Byli jsme tam v 7:40. Jaruška se nenechala zlákat poutníky ze Kdyně a s úsměvem na nás počkala. Jak uvidíte dále, všechno to mělo svůj smysl.

Na cestu jsem se totiž zodpovědně připravoval. Ne na poslední chvíli, ale už ve středu jsem si vytiskl mapu (dokonce 2x) pro pěší část cesty. To se ukázalo jako nepraktické, protože jsem mapy nechal ležet v práci a to by se mi nestalo, kdybych je tiskl na poslední chvíli.

Čekající Jaruška byla rázem nejpoučenější osoba, protože jí kdyňští ukázali cestu. Za pár minut jsme překročili hranice (a také hlavní evropské rozvodí). Naši předchůdci pro jistotu dělali na rozcestích šipky. V Německu už jsme se chytli značení červené N1 a mířili k Neukirchenu. Asi po kilometru nás předjíždělo auto a dva starší pánové se nás ptali, jestli jdeme na pouť a jestli někde před námi není nějaká větší skupina poutníků. To jsme nevěděli a oni řekli, že tedy půjdou s námi. Zajeli na stranu silnice, a auto tam nechali a přidali se k nám.

Kdybychom ráno vyšli v 7:00, tak bychom je nepotkali, protože to už by jsme byli skoro na místě. Pánové byli z Waidhausu (když ještě nevedla do Německa dálnice, tak to bylo první městečko na silnici za hranicemi) a z jednoho z nich se vyklubal místní farář. Učí se česky a čeština mu šla mnohem lépe než mně němčina. Došli jsme ke kapličce. Tam Jaruška navrhla že se budeme modlit růženec a to jsme také provedli. Zdrávas Maria česky, a oni jak jinak než Heilige Maria, Mutter Gottes,...

Ve chvíli kdy jsme skončili, tak jsme přecházeli malý hřebínek a před námi jako na dlani ležel Neukirchen zarámovaný výrazným hřebenem Hoher Bogenu. Libovali jsme si, jaké máme pěkné počasí. Vytasil jsem se s frází ze třetí opakovací lekce "Es ist ja so schön draussen" za což jsem sklidil od faráře nehraný obdiv. Jeho kolega se nedal zahanbit a řekl. "Meine Mutter umět trochu česky a učit mě, že v Čechy je sychrave pocasi". Udělali jsme společné fotky a už jsme byli na místě.

Biskupové čekali ve dveřích fary a když na věži hodiny začaly bít desátou (ne odbyly!!) ten řezenský řekl "Jdeme!". Lidí hodně, mše sloužena dvoujazyčně (plus neutrální zpívaná mše v latině). Pro ty co se nevešli do kostela byla k dispozici velkoplošná televize, na které bylo vše dobře vidět i na slunečním světle. Promluva byla podle očekávání o mostech. Na konci mše pozvání do klášterní zahrady na občerstvení. Na fotce je jen asi tak pětina lidí, kteří tam byli, bylo to prostě velké. Organizace skvělá (asi německá), žádné fronty a strkanice, dobrého jídla a pití co hrdlo ráčilo. Setkání s různými známými (i scholisty). Odpoledne prohlídka kostela s výkladem a pak pro nás tři zase cesta pěšky do Česka.

A na závěr příspěvek od našich nových známých.

Ahoi lieber tschechischer Pilgerkamerad,

hier der Link für die Bilder

Mit Doppelclick kannst Du die Bilder anschauen oder bliebig herunterladen.

Liebe Grüße auch an die zwei Damen!

Servus bis man sich vielleicht einmal wiedersieht sagt



Siegfried Zeug aus Waidhaus