Ivana Veronika, listopad 17 2008 19:49:50
Nevím, jestli mám vzpomínku zrovna na tento koncert, a už vůbec netuším, kdy byl, ale rozhodně byl v Plasích. A proč si na to pamatuju? Možná proto, že jsme zkoušeli v ledové místnosti navlečení jako sněhuláci, protože tam byla zima jako na Sibiři, možnáproto, že v "koncertním sále" nám sálalo do zad teplo z krbu (škoda, že se nedostalo přes nás až k muzikantům, kterým prsty přimrzaly ke strunám). Ale spíš proto, že bylo nabito a po celý koncert byl v sále jemný neidentifikovatelný šum. Ale v jednu chvíli nastalo naprosté ticho, které se udrželo až do konce. Trochu mě to překvapilo, vždyť jsme zpívali TEBE POEM, skladbu krátkou a tak jednoduchou, že máme dojem, že ji zvládneme kdykoliv, kdekoliv, poslepu i pozpátku. A když to nejmíň čekáme, nezadaří se... V Plasích se povedla a soudě podle toho ticha zanechala hluboký dojem. Tak ať se nám stále takhle daří!

admin , listopad 18 2008 22:26:26
Tak to bylo tady, to strašné vedro. Po příchodu z vymrzlé zkušební místnosti jsme přišli do sálu, kde se zdálo být příjemné teplo. Sundal jsem si kabát a jako zastupce mužského hlasu jsem stál vzadu pěkně u tepla. Asi po dvou skladbách jsem si ale kabát zase oblékl. A to ne kvůli chladu, ale jako izolaci proti strašnému vedru, které z krbu sálalo. Jenom azbestová kapuce chyběla.
Závidím Ivaně Veronice, že si pamatuje něco z koncertu a dojmu který zanechal. Byla prostě v tom správném mírném pásmu. My vzadu jsme vymýšleli různé tepelné štíty (střídání ob skladbu v poslední řadě), vzájemně jsme se pozorovali, aby nedošlu ke kolapsu a bojovali o přežití. Byl to zkrátka hrdinský výkon. Jenom si tak představuji, co si mysleli posluchači vidouce brunátné páprdy vzadu...
A část z toho, co se vybralo, jsme hned rozpustili ve velmi příjemné místní hospůdce. Na stěnách lovecké trofeje, obsluha na úrovni, ve vzduchu neklamně předvánoční nálada. Ani se nechtělo odcházet, jak nám bylo dobře.

A našly se i nějaké fotky