Monča & Bětka
Tak konečně vylézáme z autobusu. Teda osmihodinová jízda….to je fuška. Jdeme si pro naše cestovní zavazadla. A teď to přijde. Na papírku který jsme s Bětkou dostaly je napsané jméno Antonia. Jsme zvědavé, která tvář z přítomných poskytovatelů postýlek je právě ta naše. A už se vyvolává jméno naší hostitelky. Z davu se vynořila sympatická slečna, která nás ihned přivítala s úsměvem na tváři a představila nám i svojí kamarádku, která s ní bydlí na studentské koleji. Té byli také přiděleny dvě naše členky, Eva a Ivanka. Upřímně, spadl nám kámen ze srdce. Měly jsme strach, jak se s Antonií domluvíme, protože naše jazykové znalosti nejsou ještě dokonalé, ale díky tomu, že jsme bydlely všechny skoro dohromady to bylo vyřešené. Eva se totiž domluvila úplně bez problémů a tak byla něco jako naše mluvčí :o).
Byly jsme ubytované do skromného pokojíčku, kam se nevešlo skoro nic jiného, než postel, stůl a skříň. No, měly jsme docela strach, jestli nebude muset jedna spát na chodbě, ale ne. Vešly jsme se s matrací úplně akorát, tedy jen my dvě, Antonia si musela jít lehnout k někomu jinému:o/. Člověk by řekl, že studentky nás budou vítat sice srdečně, ale se skromnou výslužkou, ale kdepak. Holky si daly záležet. Upekly nám perfektní pizzu, nakoupily spoustu dobrot a dokonce kvůli nám ráno vstaly dřív a šly nám nakoupit čerstvé pečivo. Shodly jsme se, že takhle by to mohly dělat i naše rodiny. Nechat se takhle rozmazlovat, hmm moc pěkná představa.
Druhý den jsme se s našimi hostitelkami skoro neviděli, měly jsme nabitý program. Večer jsme se vracely vlakem. Našly jsme dokonce stroj na výdej jízdenek do kterého se mohly strkat i bankovky. Člověk si vůbec nemusel dělat hlavu s rozměňováním. Naše jízda vlakem probíhala v napnutém duchu, protože jsme nevěděly, kde přesně máme vystoupit. Dobře to dopadlo. Proběhlo šťastné shledání. Bylo už pozdě a tak jsme si s děvčaty ani nepopovídaly a nevypily sklenku vína (kávy, limonády, atd…) a rovnou jsme zalehly do pohodlných postýlek.
Po vydatné snídani jsme šly na zkoušku přede mší, na které jsme si zazpívali společně s Freiburskou scholou. Když už se nachýlil čas k odjezdu, rozloučily jsme se s Antonií, poděkovaly za pohostinství a tak plny hezkých vzpomínek a zážitků odjely zpět do Plzně. Musím ještě dodat, že jsme při zpáteční cestě hlady netrpěly, holky nás totiž vybavily sváčou…..to jsme se měly co??:o)
Monča
P.S.Doufáme, že nejsme poslední s příspěvkem:o) (poznámka – byly jste předposlední)