Jitka a Petr
Můj první honorář
Nádherný kostel svaté Barbary na předměstí Freiburgu. První z našich koncertů je u konce. Konečně. Dobře to dopadlo, Toník se usmívá, posluchači tleskají, pomalu odcházíme.
Čekám u vchodu na Jitku, v jedné ruce láhev s vodou, ve druhé skleničku. Konečně budu moci zchladit vyprahlé hrdlo. Přichází ke mně starší pán, natahuje ruku. Určitě mi chce blahopřát ke skvělému výkonu, pomyslím si. Rychle přendavám skleničku do druhé ruky, ale k mému překvapení se v ní objevuje 5 Euro. Než se stačím vzpamatovat, jsou tu další a snaží se udělat to samé. Rychle schovávám skleničku za záda a mizím nejbližšími dveřmi ven. Chvíli se nemůžu vzpamatovat , pak jsem to ale pochopil a řekl si: Péťo, dneska jsi byl zkrátka „PROFÍK“. A tak jsem velkoryse věnoval svůj první honorář do místní kasičky. Třeba se jim jednou bude hodit na opravu kostela.


No nepřispěli byste jim taky?