Jana Peroutková
Bydlela jsem u Leone Märtz (asi – fonetoněmecky – pozn. přepisovatele). Byla to paní, která čekala asi za měsíc miminko a byla moc hodná, srdečná a pěkně jsme si popovídaly – anglickoručně a gestama.
Měla jsem krásnou postel kovovou. Ptala jsem se jestli je historická – byla z IKEi.
Leone měla doma akordeon na který umí krásně hrát. Má také nějakou kapelu.
Byla sama – svobodná matka – devětadvacet let, učitelka francouzštiny a hudby. Takové ty puberťáky učí od dvanácti do sedmnácti let .
Také mi upekla domácí chléb – dala mi i recept – doma jsem to zkoušela – hned třetí den, ale byl tvrdý jako šutr.
Od centra se jelo čtvrt hodiny tramvají a 20 minut autobusem – takže docela daleko. Takový pěkný německý činžák s velkým balkonem a jednou prosklenou stěnou. Plno malých dětí v baráku.