Jirka a Anička Macháčkovi
Bydlení bylo takové překvápko – hlavně pro ty, u nichž jsme bydleli. Měli jsme být u jiných lidí. Byli jsme s naší Aničkou v rodině, kde měli tři malé děti od deseti měsíců do osmi let. Velice zajímavé okamžiky byly, když jsme s domácími hráli Člověče nezlob se a přitom probíhala konverzace v němčině. Buď jsem tvořil věty a zapomínal hrát a když jsem hrál, nebyl jsem schopen mluvit. Anička vyzkoušela i svoji znalost angličtiny.
Bydleli jsme v novostavbě asi 4+1 zařízené docela velkoryse. Kolem se ještě stavěly další nové domky, bylo to na periferii nedaleko tramvaje – asi 20 minut jízdy od centra.
Výborně se o nás starali – především s ohledem na to, že nás nečekali. Dostali jsme nejen výbornou pizzu, ale třeba i vynikající bohaté snídaně.
Spali jsme v dětském pokoji - děti zřejmě někam narychlo odstěhovali.
Oba manželé byli studenti a manžel ještě navíc pracoval s počítači (tím se živil) a učil angličtinu. Manželka Hana studovala dálkově. Oběma mohlo být okolo 27 let.
Po Freiburgu jsme se dopravovali tramvají – nakoupili jsme lístky a šlo to.
Jirka

Bylo to tam hezké. Měli jsme dobré snídaně. Spali jsme v pokoji s dvěma postelemi a balkonem – moc se mi tam líbilo. Mladí manželé, u kterých jsme bydleli, měli tři děti – kluky osm let, tři roky a deseti měsíční miminko.
Anička