Eva a Ivanka
Bydlely jsme asi 20 min pěšky od centra na kolejích s Evičkou Paškovou u jedné studentky teologie asi druhého ročníku. Byly to velikánské koleje. Studentka byla Němka a přenechala nám svůj pokoj asi 2x3 metry a šla spát dolů ke své přítelkyni. Vedle bydlela Alžbětka s Mončou – ty bydlely u druhé studentky. Staraly se o nás moc pěkně. Dělaly nám večeře, dostaly jsme pizzu a ráno buchtu.
Byly to jen dívčí koleje, ale všechny obory třeba medicína, informatika. Přístup byl úplně volný. Koleje to byly takové starší.
Nejvíce si popovídala Evička, protože své udělala jazyková bariéra, ale holky se snažily.
Ivanka na mikrofon

Spolu s Evou, Alžbětkou a Monikou jsme bydlely na dívčích kolejích vzdálených asi 20 minut od centra. Naše hostitelky byly dvě studentky teologické fakulty Anna a Antonie. Vzhledem k velikosti kolejních pokojíků (přibližně 8 m2) jsme po nastěhování zabraly veškerý jejich životní prostor a děvčata musela přespávat u svých kamarádek o patro níže. Proto jsme se společně setkávaly hlavně v malé jídelně. Konverzace sice občas vázla díky našim nedostatečným jazykovým znalostem ale Anna s Antonií byly velmi příjemné. Výborně se staraly také o naše žaludky a připravovaly nám různé dobroty, které se na koleji nevyrábějí zrovna snadno (domácí pizza, buchtička k snídani .....). S mírnými rozpaky jsme jim předávaly naše Becherovky a Prazdroje - kdybych věděla u koho budu bydlet, jistě bych volila jinačí dárek - ale druhý den už nám Anna ukazovala načatou Becherovku, tak to snad nebylo úplné faux paux. Takže ještě jednou chci děvčatům poděkovat za jejich péči o nás, čekání u nočního vlaku, zapůjčení jediného soukromí ..... . Freiburg jako město i lidé, se kterými jsme se setkávali, ve mně zanechali jenom příjemné dojmy.
Ivanka písemně

Bydlení na kolejích – návrat do svých studentských let. Pokojíček 2x3 metry – maximálně. Vešla se tam tak akorát jedna postel a jedna matrace – víc už nic, krom umyvadla. Společné sprchy a společná kuchyňka byly dole. Tu jsme tak zasedly my čtyři co jsme na kolejích bydlely. I v těch nuzných podmínkách nám připravily skvělou snídani a oběd. Obě mladé holky, u kterých jsme bydlely, studovaly teologickou fakultu – jedna byla ve druháku a jedna v posledním ročníku.
Nedovedu si představit, že by v Čechách cedulky typu „zanechej sprchy tak čisté jako jsi je našel“ vydržely déle než čtyři hodiny a jak by ty sprchy vypadaly. Tam to nebylo. A nebo když bylo napsáno, že v devět večer se zavírají všechny společné místnosti, kde se třeba cvičí a má být klid tak to všichni respektovali. Koleje byly univerzální pro všechny možné obory, ale čistě dívčí. Do centra se šlo asi 20 minut pěšky.
Na koleji měla každý svůj klíč – žádná vrátná, každý si tam mohl přivést koho chtěl, to nikoho nezajímalo. Ono se do toho pokojíčku teda stejně mnoho lidí nevešlo.
Ten jejich způsob myšlení je jiný než u nás a nezáleží to na tom, že studují teologickou fakultu.
Eva