Hladíkové
Nic neřeknu. Tři z pěti. Tři z pěti. (pozn. přepisovatele – jedná se o ulovené kešky). Tomáš prý něco napíše. My jsme nic nezažili.
Honza
Byli jsme u starších manželů. Byli sami – tedy druhotně sami – děti už měli dospělé. Dalo by se říct, že na samotě u lesa i když v řadovce. Bylo to tam hrozně hezké. Horní místnost samostatná. Zjistil jsem, že moje školní léta s němčinou přišla téměř v niveč. Připadal jsem si trošku … hmmm hmm … neuměl jsem. Oni chápali i na angličtinu.
Vůbec mi nepřišlo a to mi nevadí, spíš naopak, že jsme nebydleli u boháčů – spíš u takové průměrné rodiny. Kdybych to převed na českou domácnost, tak taková lepší průměrná. Nebylo tam nic mimořádného.
Já jsem bydlel s bráchou. Jak se o nás starali? Snídaně byly skromné, ale stačily – k nasycení určitě.
Jelo se k nim tramvají číslo tři – hodně daleko 5 – 6 zastávek a pak ještě kus pěšky.
Já mám dojem velice dobrý – jaký měli oni to nevím, když jsme vyráželi po nocích na cache (kešky). Ale myslím, že jsme se shodli.
Tomáš