Jak to začalo
V roce 2006 oslovil otec biskup dirigenta Scholy u redemptoristů Antonína Švehlu s návrhem na účast sboru na českých kulturních dnech ve Freiburgu. Naše rozhodování bylo krátké a tak jsme na pozvání Ackermann Gemainde odjeli v květnu 2006 na třídenní návštěvu do Freiburgu, který se nachází v jihozápadním Německu poblíž francouzských a švýcarských hranic.
Z programu
Geistliche Chormusik lässt der Pilsener Chor Schola u Redemptoristů am 20.05. um 18.30 Uhr in der Kirche St. Barbara in FR-Littenweiler und am 21.05. um 10 Uhr im Freiburger Münster erklingen.

Ve Freiburgu jsme byli ubytováni v rodinách, takže brzy po příjezdu jsme již mohli zkoušet dorozumívací dovednosti.
Naši hostitelé pro nás připravili velice zajímavý program, v němž nechyběla prohlídka města s průvodcem, návštěva Münsteru, výlet do kláštera sv. Petra poblíž Freiburgu i přátelský večer v rezidenci Waldhof, kterou využívá Ackermann Gemainde k různým společenským akcím. Pracovní část naší návštěvy spočívala ve vystoupení Scholy v kostele sv. Barbary a v doprovodu nedělní bohoslužby ve freiburské katedrále společně se sborem Domkapelle.
Tři dny uběhly velmi rychle a při odjezdu jsme se s našimi novými přáteli loučili pozváním sboru Domkapelle do Plzně v roce 2007.
Po návratu jsme si sdělovali zážitky, které prožili členové scholy v jednotlivých rodinách. Vznikla tak pestrobarevná mozaika dokazující, že i přes určité jazykové bariéry se lze velmi dobře dorozumět, a tam kde se nedostávají slova, lze obtíže překlenout hudbou a zpěvem. To jsme si dokonale uvědomili během večera s českými, německými ale i moravskými, chodskými a slovenskými písničkami právě v rezidenci Waldhof.



Návštěva scholy ve Freiburgu 19. – 21. 5. 2006

Cestou jsme se zastavili ve Schwabachu, kde jsme si zazpívali v obou navštívených kostelech. Město je velmi půvabné a kuriozitou je věžička, která je pokryta plátky ryzího zlata. Rothovi na to němě zírají, pro Toníka a Bruna je to, zdá se, samozřejmé.




















Další zastávou bylo muzeum letecké (a jiné) techniky ve městě Sinsheimu. Pánové diskutují před motorem sovětského stíhacího bombardéru SU-22. Děti vyzkoušely skůtr se zvláštním způsobem řízení, některá děvčata pak skok s lodí do bazénu. Na místě je k vidění také velká přehlídka amerických křižníků – tedy velkých osobních automobilů, na které byla Amerika v minulosti pyšná, je možné navštívit trenažér pro výcvik pilotů (podle toho, jak se ta bedna při akci natřásala a nakláněla to musí být jedinečný zážitek). Chlubí se zde také IMAX 3D kinem.

A pak jsme se již vydali na poslední kus cesty a těšili se do Freiburgu. Na pravé straně bylo možné tušit Rýn, za ním by měl ležet Štrasburk a za ním celá Francie, před námi pak Švýcarsko a na jeho začátku Basilej. Nalevo se táhl Schwarzwald, na jehož hřebenech jsou četné větrníky jak říkáme poeticky větrným elektrárnám. U dálnice pole s velkými brázdami – Eva vyhrála pomyslnou sázku, když od začátku tvrdila, že zde pěstují chřest. A pod svahy Černého lesa, blízko Švýcarska i Francie byl cíl naší cesty, očekávané město Freiburg im Breisgau. Nejslunnější místo v Německu, píšou, že prý 1800 hodin slunečního svitu za rok.