Scholistické jaro a začátek léta 2005

8. května – pochod pohádkovým lesem
Podruhé jsme se účastnili pohádkového pochodu lesem z Habartic do Zdebořic. Pochodu se ve skutečnosti účastnilo pouze několik členů scholy, ostatní zřejmě nechtěli riskovat návrat do zimy na vlastní kůži, protože nás už při příjezdu do Habartic překvapil sníh. Zpívali jsme při mši, která pochod zahajuje. Kůr ve zdebořickém kostele je tak malý, že Toník musel dirigovat zdola od oltáře. Do Zdebořic jsme přijeli všichni včas, měli jsme i dost času na zkoušku, ale vlastně jsme zkoušet nemuseli. Toník vybíral skladby, které jsme nezkoušeli a kterými nás dost překvapil a navíc jsme si ani nebyli jisti, jestli jsme ty noty, které nám na dálku ukazoval, poznali. Ale zazpívali jsme rozhodně lépe než minulý rok.

30. května – Masné krámy, benefiční koncert Diecézní charity Plzeň
Před tímto vystoupením jsme byli poměrně dost nervózní. Měl celkem slušnou publicitu, leckde se vyskytovaly plakáty s programem, v Masných krámech jsme ještě nezpívali a nevěděli jsme, jak se tam bude zpívat. Proto jsme se sešli poměrně s velkým předstihem, abychom měli dost času na zkoušku. Zkouška nás trochu uklidnila – zpívalo se skvěle, dobře jsme se slyšeli, ale to horko! To se snad už nedalo nazvat horkem. Vedro, parno, dusno, všechno dohromady. Zřejmě ty plastové světlíky ve střeše.
Ale bez falešné skromnosti musíme přiznat, že se nám vystoupení povedlo. A i vystoupení ostatních účinkujících byla povedená – od dětí z hudební školy přes operní árie až ke zpěvu skupiny s názvem Hlasoplet.

11. června – kněžské svěcení, 25. června – jáhenské svěcení
Měly by to být velké svátky pro Plzeňskou diecézi – dva noví kněží, jeden nový jáhen pro skoro misijní území. Ale účast věřících tomu neodpovídala. A stejně tak účast zpěváků – jak řekl Toník, kdyby nebylo naší scholy… Vystoupení spojeného sboru šité horkou jehlou z podstaty. Kde je chyba? Chybějící promotion, špatná roční doba (venku je přece tak hezky), nezájem o dění v církvi, spokojenost se současným stavem? Ach jo, tenhle článek měl napsat někdo jiný. Napište to někdo jinak!!

Litice – pouť sv. Petra a Pavla
Stejně jako vloni jsme zpívali při poutní mši svaté v Liticích. Přestože to byla katolická bohoslužba, bylo to jinak. Před začátkem bohoslužby poměrně hlasité debaty v kostele. Kázání jako velkolepá show podporovaná souhlasnými výkřiky přítomných. Pozdravení pokoje každého s každým, s objetími a polibky. Kdyby Varhaníček nezačal hrát Agnus Dei, objímali by se dvakrát tak dlouho. Některé liturgické texty, které u nás (nebo mám napsat normálně?) recituje jen kněz, recitovali všichni. Tohle všechno by se snad mohlo považovat za uvolněný a vřelý vztah k liturgii a k víře, ale za co považovat to, že nám bylo odmítnuto podat svaté přijímání do úst a povinně jsme museli přijímat na ruku? V současné době si přece může každý vybrat. A závěrem jedna trochu jedovatá poznámka: trochu té vřelosti si mohli schovat i pro nás. Já jsem měla pocit jako by řekli: Tak dobrý, zazpívali jste nám a můžete jít.


Jaro a začátek léta 2005 bylo pro scholu opravdu hektické. Mimo výše podrobněji popsané akce jsme prožili:
- Velké zpívání s orchestrem v neděli 15.5. před svátkem sv. Jana Nepomuckého.
- Malé zpívání 16.5. na den sv. Jana Nepomuckého při mši s otcem biskupem (otec biskup přijde k redemptoristům na významné svátky vždycky den po té – nešlo by s touto tradicí alespoň výjimečně něco udělat?).
- 4.6. – zpívání na svatbě Marušky Müllerové, dnes již Sládkové, u rede. Sice bez Toníka, s Petrem Krylem, ale přece se vzali. Maruška neponechala nic náhodě.
- 24.6. – zpívání na pohřbu pana Těthala v katedrále.
- 25.6. – rozloučení před prázdninami na zahradě pana Děda.


Hurá, prázdniny!!

PS: Pořádně si odpočiňte, jak se zdá, bude i podzim redemptoristického scholisty hektický!