 | Petr Větrovec Zavírání meditační zahrady (4.10.2008)
Byli jsme pozváni účinkovat při letošním zavírání Meditační zahrady v Doudlevcích. Snad proto, že už jsme tam párkrát zpívali, možná to bylo tím, že správkyně zahrady Jaruška Straková je naší členkou. Toník jako vždy zjistil, jestli z každého hlasu někdo dorazí a po kladné odezvě akci odsouhlasil.
Celá akce probíhala podle programu - tedy nejdřív jsme se sešli a rozezpívali se. Děvčata byla zastoupena nejméně čtyřmi v každém hlasu, tenor zajišťovali Milan a Petr. V basu jsem byl zatím sám, ale po křížové cestě se odněkud vynořil ještě Laco.
Jen jsme dozpívali zkoušku, už tady byla křížová cesta. Vedl ji P. Petrašovský. Zde jsme ještě nezpívali náš repertoár, ale přizvukovali jsme ke krátkým meditačním kytarovým popěvkům mezi jednotlivými zastaveními. Jenom jedna věc je trochu škoda. Když jsou zastavení křížové cesty na zahradě jiná než ta standardní, která známe z kostela, možná by nebylo od věci, kdyby někdo napsal modlitby speciálně pro zastavení téhle křížové cesty. Protože i ona má svůj specifický náboj - začíná Poslední večeří a končí Vzkříšením, což by jistě skýtalo četné náměty.
Poté se všichni přesunuli do kaple, případně před ni. Zde už bylo nachystané občerstvení - různé buchty, bublaniny, bábovky, nápoje teplé i studené a gril, právě uváděný do provozu. Nicméně před nasycením těla jsme se věnovali ještě potravě ducha. Studentky konzervatoře zde hrály na flétny skladby dosti staré i hodně moderní, zato však dost technicky náročné. Sklidily přiměřený potlesk a po nich jsme nastoupili my. Kromě jedné trochu pokažené skladby (přeci jenom dur a moll jsou trochu jiné tóniny a občas je to i slyšet) předvedli celkem standardní výkon. Dali jsme asi 10 skladeb. I naše zpěvy byly publikem přijaty vlídně, což jsem rád.
Následovalo občerstvení, které mohu hodnotit jako zdařilé. Steaky byly výborné, hořčice standardní i francouzská, pečivo vesměs chutné a asmosféra skvělá. A abych nezapomněl, před kapli neběhla čtyři děvčata (ta nejmladší byla tipuji tak z první nebo druhé třídy ZŠ, ostatní o poznání větší), která nám zahrála na flétny sérii hezkých skladeb. Kolem páté odpolední došlo na vlastní zamykání a tím mohu celé zavírání prohlásit za uzavřené.
Jana Peroutkova , říjen 31 2008 08:32:13
Ahoj, chtěla jsem ještě napsat něco o zamykání Meditační zahrady v Doudlevcích, které proběhlo 4. října 2008. Vše perfektně zorganizovala Jaruška Straková. Ta holka se nezdá!
Vše začalo křížovou cestou, která byla velmi pěkná. Při této křížové cestě jsem měla stále před sebou pana Hrušku. Úplně mě to dojalo.
Pak následoval koncert flétnistek v kapli Maxmiliána Kolbeho /byl to kvartet/. Móc hezké. A pak na stejném místě proběhl náš koncert. Byl to takový průřez tím, co umíme. Byli jsme tam našlapaní /dokonce jedna osoba během zpívání 3x zhasla světlo(omylem) a Varhaníček zase 3x rozsvítil/. Výsledek docela dobrý až na jednu skladbu. To nevadí. Kdo to neznal nevěděl, že to tak nemá být.
Pak Jaruška Straková symbolicky zamkla zahradu /nechala při té příležitosti vyrobit obrovský klíč/. A moc hezky mluvila. Fakt se nezdá.
Po Jarušce ještě pěkně zavzpomínala Jana Těthalová /jé, tak jsem se dlouhá leta jmenovala, no nic/ na svého tatínka, pana Hrušku. A poděkovala všem jeho pokračovatelům.
Marcel a Anička Milfaitovi zatím grilovali masíčka a buřtíčky. Mňam, mňam. To jsme si pochutnali. Taky tam někdo přinesl výborný štrudl /ten bohužel zmizel velmi záhy/. A nějaké to kafíčko, čajíček a alkoholek tam taky byl.
Nakonec nám zahrál ještě flétnový kvartet, ale taková mladá děvčata. To nemělo chybu. A pak jsme se už rozcházeli domů. Někteří ten samý večer ještě oslavili svátek sv. Františka v kostele ve Františkánské ulici.
Byl to hezký den a počasí všem též přálo. Tak to je všechno. Řež.
Maruška Valentová jr.
Jedno sobotní odpoledne, tuším 4. října, jsme se sešli na jedné zahradě. Nebyla to ale obyčejná zahrada. Mnoho návštěvníků váží dlouhou cestu, jen aby se sem podívali. Na první pohled trochu jako park, ale už na druhý bychom ji mohli nazvat "Zahradou ticha". Sednout si na lavičku, zavřít oči, poslouchat zpěv ptáků a meditovat nebo pouze na nic nemyslet. Přijde mi to jako únik z uspěchaného světa, ze světa hluku, světel a lidí, kteří se jen za něčím ženou a neumí se zastavit.
To odpoledne sem zavítalo mnoho lidí. Zahrada byla před zazimováním a uzavírala se návštěvníkům. Nám se dostalo zvláštní pocty - mohli jsme si zazpívat ve zdejší kapli. Než však přišla kulturní vložka, prošli jsme celou zahradou a zaposlouchali jsme se do netradičního povídání k zastavením křížové cesty. Aspoň pro mne bylo netradiční. O sochaři, který je autorem zdejší křížové cesty, jsem mnoho nevěděla a až u posledního zastavení jsem se dozvěděla o jeho osudu. Že on napsal ty zvláštní slova ke každé soše. Až na konci jsem se začala dívat na celé dílo z jiného pohledu.
Na duchovní začátek slavnostního "zamykání" navázalo vystoupení flétnového souboru z konzervatoře. Mám kamaráda, který z legrace říká, že zobcová flétna není nástroj, ale myslím, že i na flétnu se musí cvičit, abychom mohli hrát jako ta čtyři děvčata. Jejich vystoupení mě zaujalo, možná také proto, že na flétnové koncerty moc nechodím.
Po našem vystoupení venku čekalo příjemné občerstvení. Řekla bych, že celé odpoledne bylo krásně zorganizováno. Tímto bych chtěla za nás za všechny poděkovat organizátorce Marušce - Jarušce.
Začíná zima a zahrada je zavřená, odpočívá a usíná. Musí načerpat síly na další sezonu, aby mohla opět příští rok do své zelené náruče přivinout návštěvníka, který utekl z šedi všedního dne.
|  |