Je asi mnoho škod, které na našem vědomí, chování i jednání napáchala komunistická ideologie, ale jedna obzvláště škodlivá mě napadla až při návštěvě Dukelského průsmyku. Cíleným propagováním a ideologizováním vzbudit v ostatních odpor a nezájem o samu podstatu věci. Teprve osobní zkušenost může (ale také už nemusí) takovou škodu napravit.
Pokusím se tu osobní zkušenost zprostředkovat.
Z vyhlídkové věže můžete přehlédnou významnou část bojiště Karpatsko-dukelské operace. Pokud máte náhodou štěstí a zaujmete průvodce (pozor nikoliv on Vás, ovšem i to v tomto případě platilo), může se stát, že Vám daruje různé „rudé“ publikace. Počínaje například slepenými, vyšisovanými fotografickými listy s pionýry, hvězdou a lidovými tanečníky s příslušným tankovým pozadím až po nenápadnou publikaci „Dukla věčně živá 8“. Tu vydalo jako „zborník spomienok účastníkov Karpatsko-dukelskej operácie a odborných prác“ Východoslovenské vydavateľstvo pre Dukelské múzeum vo Svidníku roku 1986. Chce to najít odvahu začíst se do téhle knížečky (to zas bude snůška tlachů, které mnozí z nás pamatují a kvůli kterým se zastírala pravá podstata věcí). Potom to zase chce štěstí, aby jste znali někoho, kdo žil dlouhou dobu na Bruntálsku. Proč?. No to kvůli tomu, že ten by mohl některé lidi, kteří Duklou prošli a nakonec se usadili na Bruntálsku, znát. Pokud máte odvahu, vyrazíte třeba za jedním z těch (dvou), co jsou ještě na živu. Ján Čilipka je takový starý pán co žije se synem a mají hospodářství. Na parádní, zaprášené uniformě co visí ve skříni, by se ještě našlo nějaké to místo, kam by se dalo nějaké vyznamenání pověsit, ale to jen proto, že „asi půl kila poslal nedávno sestře do Kanady“ – na památku. A jeho vyprávění? Občas se tají dech, občas mrazí, někdy se až nechce věřit, ale někdy i banální detaily takového vyprávění jsou prostě věrohodné.
Generál Vilém Sacher kdysi řekl:“Svobodu nelze dostat, tu je nutno vybojovat“. K lidem, kteří si tohle vzali za své, ač to nikdy neslyšeli, ale cítili to ve svém srdci, bychom měli mít úctu. Snad se i dnes najdou ti, co takový postoj ke svobodě ve vztahu vůči rodné zemi považují na normální.

p.s. pokud se rozběhne fotosoutěž, pak si třeba i pana plk. v.v. Jána Čilipku i prohlédnete