Soustředění scholy 2003 – Klenčí pod Čerchovem 19. – 21. září

Pro soustředění scholy v letošním roce jsme zvolili termín, který se osvědčil v minulém roce – třetí zářijový víkend. Chtěli jsme někam, kde jsme ještě nebyli a s pomocí otce Adama jsme mohli uskutečnit soustředění v Klenčí pod Čerchovem.
Na místě srazu v pátek u Rede se zdálo, že termín, který se v loňském roce tak osvědčil, nebude mít letos úspěch. Sešlo se 9 členů scholy, z toho dva museli odložit odjezd až na pozdní večer. První skupina, která do Klenčí dorazila, narazila na zamčenou a opuštěnou faru, a tak první zařízení, které v Klenčí schola navštívila, byla restaurace hotelu v blízkosti fary. Po té, co dorazili všichni páteční scholisté, bylo otestováno další restaurační zařízení. Tam jsme si všichni kromě statečného Milana dali osvědčené plzeňské pivo, k místní specialitě Chodovaru jsme neměli důvěru. Pan hostinský si toho samozřejmě všiml a s plným nasazením se nám snažil vysvětlit, že pivu vůbec nerozumíme. Chtěli jsme demonstrativně odejít na znamení nesouhlasu, ale vydrželi jsme, a to se nám vyplatilo. Pan hostinský nám nabídl, že nám na sobotu připraví oběd. Jeho nabídky jsme využili a to nám umožnilo cvičit celé dopoledne – Toník nás vůbec nešetřil.
V sobotu ráno se potvrdilo, že třetí zářijový víkend je dobře zvolený termín. Schola se sešla téměř v plném počtu (chyběl například Honza, který dal přednost Americe). Dopolední zkouška byla opravdu intenzivní, když se Toník před obědem pokoušel prosadit, že teď si jenom tak rychle zopakujeme to, co jsme se naučili na začátku zkoušky, nikdo si to už nepamatoval. Bylo toho na nás moc nového.
Oběd byl dobrý, otestovat Chodovar se odhodlalo víc scholistů, ale shodli jsme se na tom, že plzeň je plzeň. Polední klid mnozí z nás strávili na farní zahradě – počasí bylo letní, ořechy byly zralé a bylo jich dost. Odpoledne zkouška pokračovala se stejnou intenzitou, ale nebyla už tak dlouhá, v šest hodin jsme zpívali na mši v Postřekově. V místním kostele byl tak malý kůr, že Toník neměl starosti s tím, jak si stoupneme. Když se nám podařilo se na kůr naskládat, nešlo s tím už vůbec nic dělat. Večer jsme opékali na zahradě buřty, pozorovali Mars a bylo nám dobře. Později jsme se přesunuli na faru a tam začala hudební produkce – Jitka a Petr Rottovi předvedli své umění s kytarou a mandolínou a zpěvy scholy nakonec vyvrcholil Rybovou mší vánoční. Zazpívali jsme si opravdu dobře.
V neděli dopoledne jsme zpívali na mši v Klenčí pod Čechovem a potom v Trhanově (kde, jak nám připomněla přítomná dítka školou povinná, dříve vládl Lomikar a bojoval s Janem Sladkým Kozinou, chodským to rebelem). V Trhanově se do kostela vstupovalo dřevěnou verandou kolem pestrobarevných draků a na stropě kostela byly kromě světců vymalovány významné světské osobnosti panství v Trhanově včetně pozoruhodného ďáblíka.
Ve světle účasti věřících na mších v Postřekově, Klenčí pod Čerchovem a Trhanově a maratónu, který musí kněz absolvovat, aby mše zajistil, je zřejmě krok ke slučování farností správný.
Nedělní oběd zajistila Hanka se svými pomocnicemi – byl výborný. Pak nastalo balení, uklízení a postupné odjezdy. Na množství aut a jejich značek je vidět, že členové scholy už nejsou nejmladší – přece jenom jsme se už trochu zmohli.
Závěrečné hodnocení – vydařené soustředění s výbornou účastí, intenzivním nácvikem, nádherným počasím a úrodou ořechů.