Polsko, 19.6. – 22.6.2003

Přes loňskou snahu se schole zatím nepodařilo proniknout do vzdálenější západní Evropy. Francie byla zřejmě příliš velkým soustem, a tak jsme se pro jistotu pokusili vyrazit na východ. Obrátili jsme se na otce Adama Lodka s dotazem, zda by bylo možné realizovat výlet do Polska. Výsledkem několika schůzek manažerů scholy s otcem Adamem byl přesný plán našeho cestování po Polsku.

Do Polska jsme vyrazili ve čtyřech autech: Adam řídil půjčený mercedes pro devět lidí, Toník své rodinné auto Renault Espace, ve kterém jelo šest lidí, Maruška Bočková jejich rodinné auto Seat Alhambra s pěti lidmi a Mirka narychlo poskytla jejich téměř automatickou Octavii (pět lidí). Všechna místa byla nakonec obsazena. Před odjezdem (7.00 od Rede) vybavil Honza každé auto krátkovlnnou vysílačkou a anténou. Pouze Toníkův velitelský vůz zůstal bez antény, projevilo se to, co Toník úspěšně tajil – jeho auto je totiž bakelitové a anténu nebylo možné magnetem na střechu auta připevnit. Vysílačky se během zájezdu mnohokrát osvědčily, ať už jako zdroj zábavy (bylo zajímavé sledovat, jak narůstá profesionalita těch, kteří do vysílaček hovoří), zdroj aktuálních informací (proč tady na té dálnici tvrdneme?) a také jako záchrana pro zbloudilé (Juro, přejel jsi! – A koho?). Byl to skvělý nápad a jeho původce – Honza – si zaslouží velikou pochvalu.
Cesta proběhla bez problémů a kolem 14.00 jsme dorazili na místo – do města Wisla, které je zhruba 35 km od hraničního přechodu v Českém Těšíně. Ubytování bylo velmi příjemné a pohodlné v komunitním centru v jednom z mnoha údolí, ve kterých Wisla leží. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili do blízkého města Ustroň, kde jsme zpívali na mši v kostele svatého Klementa. Po mši jsme byli pozváni na kávu a výborný zákusek, každý z nás dostal hrneček na kávu a obdivovali jsme zázemí, které kostel v Ustroni má. Vrcholem dne byl příjezd dvou opozdilců. Zatímco Františkovi se použitím asi pěti různých dopravních prostředků podařilo dostat se z Dukovan do Českého Těšína, kde ho vyzvedla záchranná výprava (která cestou potkala na silnici dvě asi čtyřicetimetrové lopatky větrné elektrárny), Laco se zničehonic vynořil z lesa. Je třeba připustit, že málokdo věřil tomu, že Laco dorazí, protože věděl jen to, že budeme ve Wisle. Což bylo dost málo. Ale Laco to zvládl, a tak jsme byli večer už kompletní.
Druhý den ráno jsme vyrazili do Čenstochové, nejznámějšího poutního místa v Polsku. Díky Adamovi jsme měli možnost zúčastnit se závěru bohoslužby v kapli před obrazem Matky Boží a křížové cesty, kterou pro nás vedl otec Adam. Tato křížová cesta byla pro mnohé z nás byla nejsilnějším zážitkem z celého zájezdu. Na zpáteční cestě jsme zpívali v Tychách, v moderním kostele, který byl postaven na zelené louce uprostřed sídliště a který byl prvním působištěm otce Adama. Kostel se nám moc líbil a opět jsme mohli obdivovat rozsáhlé zázemí, které dává věřícím spoustu příležitostí a prostoru k setkávání, společným činnostem a umožňuje církvi pomáhat dětem a lidem, kteří se dostali do sociálních problémů. Po mši jsme byli pozváni na večeři, na kterou jsme se vrhli jako kobylky. Hostitelé určitě neměli dojem, že nám nechutná.
Třetí den byla naplánovaná prohlídka Krakowa a královského hradu s katedrálou. Hradem i katedrálou nás provázela průvodkyně, která uměla česky, a tak se nikdo nemohl vymlouvat na to, že nerozumí výkladu. Také večer po návratu nastalo veliké zkoušení (například kolik bylo Arasů, kdy se vrátily do Polska a odkud, jak vysoký je největší zvon v katedrále a jaký má obvod). Z Krakowa jsme pokračovali do solných dolů ve Wieličce. Dostali jsme se 130 m pod zem a zazpívali jsme si v kapli, která byla celá vytvořená ze soli. Chtěli jsme ještě stihnout prohlídku památníku v Osvětimi, ale už jsme přijeli pozdě. Přesto i z informačních tabulí před vstupem do areálu jsme mohli cítit, jakým velkým utrpením lidé v Osvětimi během války procházeli.
V poslední den zájezdu, v neděli, jsme zpívali na mši v Javoře, kde žijí Adamovi rodiče. Cestou na mši jsme se spolu s davem místních věřících proplétali s davem těch, kteří odcházeli s předcházející mše. Když jsme my vycházeli po mši z kostela, potkali jsme další množství věřících, mířících na třetí mši v pořadí během nedělního dopoledne. Místní pan farář na konci mše pochválil náš zpěv (jak jinak) a podivil se tomu, že jsme tak mladí (jak jinak!!!). Přesto nás tato pochvala vyprovokovala k tomu, abychom jen tak pro zajímavost vypočítali průměrný věk účastníků zájezdu do Polska a také průměrný věk posádek jednotlivých aut. Průměrný věk přítomných scholistů vyšel na 35 let. Průměrný věk posádek byl samozřejmě velice různý, nejlépe dopadlo auto s oběma „malými“ Maruškami (Octavie), ostatní vozy dopadly trochu hůř, ale co, alespoň už s námi necloumá puberta (možná).
Zpáteční cestu jsme díky Bohu zvládli také bez problémů, Laco se vytratil úplně stejně jako se objevil. Teprve později jsme se dozvěděli, že vlastně ani neměl pas a přes hranice přešel tak, že při pasové kontrole předstíral, že byl v Polsku jenom na jednom pivu. Společně jsme dojeli do Říčan, kde jsme si dali pozdní oběd a pak už jsme každý svým tempem pokračovali do Plzně, kam jsme dorazili nezávisle na sobě v rozmezí půl hodiny.
Již během zájezdu jsme se shodli na tom, že výlet do Polska byl nejlepší zájezd, na jaký jsme se kdy vydali. Ve světle Polska nebude lehké vymyslet další výlet.


SCHOLA NA CESTÁCH
Stalo se již téměř každoroční tradicí, že Schola od svatého Jana Nepomuckého se na konci školního roku vydává za hranice všedních dnů i vlasti. Po zájezdech do Vídně, Bardějova a Mnichova se letos podařilo díky páteru Adamu Lodkovi uskutečnit výlet do Polska, do malého města Wisla vzdáleného přibližně 35 km od Českého Těšína.. Během čtyřdenního pobytu v Polsku jsme navštívili Krakov a královský hrad Wawel, solné doly ve Wieličce a známé poutní místo Čenstochová. Zpívali jsme při bohoslužbách v moderním kostele postaveném na zelené louce uprostřed panelového sídliště ve městě Tychy, prvním působišti otce Adama, a ve městech Ustroň a Javorze. Měli jsme možnost zazpívat si v podzemní kapli vybudované v solných dolech ve Wieličce. Pro mnohé z nás byla nejsilnějším zážitkem z celého zájezdu křížová cesta v Čenstochové, kterou vedl otec Adam. Křížová cesta je vybudovaná podél hradeb postavených kolem katedrály. Jednotlivá zastavení jsou znázorněna sochami v nadživotní velikosti obklopenými přírodou. Otec Adam nám v promluvách k jednotlivým zastavením připomněl, že není podstatné, kolikrát na cestě k našemu cíli upadneme, ale to, že k němu dojdeme, a že každý z nás je brána, kterou do světa vstupuje dobro nebo zlo, záleží na nás. Po celou dobu pobytu v Polsku jsme cítili, jak je katolická víra v Polsku silná a je téměř automatickou součástí života Poláků. Díky Bohu jsme bez problémů zvládli i poměrně dobrodružné cestování auty po polských silnicích. Chceme tímto způsobem poděkovat otci Adamovi za výborně naplánovaný a zorganizovaný program, díky kterému se výlet do Polska stal jedním z nejlepších, který naše schola společně podnikla.

Helena Štvánová

Milí schólisté,

zdravím Vás srdečně.
tak tohle je seznam skladeb, které bychom mohli připravit na naše turné do Polska ve dnech 19. – 22. 6. 2003. Je to pracovní verze, určitě změna programu vyhrazena, ale myslím si že ne nějak příliš dramaticky.
Repertoir bych založil na skladbách tradičních a nám oblíbených, mnoho novinek už nacvičit nestačíme.
Do odjezdu však zbývá několik málo posledních zkoušek (6), tak bych vás všechny prosil o důraz na docházku na zkoušky a to jak v pravidelnosti tak v dochvilnosti.

Laudate Deum – Walter
Cantate Domino – Q. Pogatschnigg
Ó salutaris hostia – Koželuh
Beati – Wenzel Jacob
Surrexit Christus hodie – Vulpius
Laudate – Pitoni
Messiah – Händel (pokud pojedou muzikanti)
Stabat Mater –
In Monte Oliveti
Alta Trinita Beata
Exultate – Viadana
Píseň Panny Marie – Chvály v Táboře
Alleluja – Grell
Ó regina lux divina – anonym (Itálie)
Laudetur Jesus Christus – Černohorský
Svatý Václave – Biedermann
Steal away - spirituál
Rorando coeli defluant – J.C. Vodňanský
Ecce panis angelorum – B. Korejs
Hospodine, pomiluj ny - Skuherský
Pie Jesu –A. Webber Loyd
Buď Tobě sláva – Händel
Terra tremuit – G.M. Alt
Zavčas zrána lastovička lietá – B.Pangrác
lidové písně v úpravách
Exultate Deo – Scarlatti
Ave Maria – Arcadelt
Tebe poem – Bortňanskij
Soudce světa Bože – J.A. Komenský
Magnificat – J. Sixt
Jesu ty jsi moje síla – J.S. Bach

V nejbližší době zasedne rada starších a provede užší výběr z výše zmíněných skladeb. Doplnění seznamu o skladbu výše neuvedenou je však také možné.

Takže se moc těším na zkoušku.

Tonda Švehla