Naše schola se zúčastnila farního zájezdu do Bratislavy s krátkými zastávkami v Šaštíně, v Tasovicích, Znojmě a nečekaně i v Želivi. Celou výpravu vedl energický p. Martiš, který nás nenechal ani chvíli zahálet či se nudit. Kromě p. Martiše a scholy se výletu zúčastnili ještě další farníci od Redemptoristů a otec Tomáš. Nejstarší účastnicí byla paní Rajtmajerová /85 roků!!! /. Také s námi byl tatínek p. Martiše, jeho teta, skupina slovenských farníků a skupinka starších dam a gentlemanů.
Autobus řídil sympatický řidič Stanislav. Během cesty nám p. Miroslav obšírně pověděl program celého výletu. Vyprávěl toho hodně, takže nám cesta pěkně ubíhala. Zvládli jsme i pět desátků růžence v pěti řečech /čeština, polština, slovenština, latina a němčina./ Na benzínové stanici brněnské dálnice jsme měli krátkou přestávku na toalety a občerstvení. V následujícím čase p. Miroslav oslovil všechny účastníky zájezdu, aby chodili po jednom do přední části autobusu a představili se ostatním prostřednictvím mikrofonu. To bylo fajn a ani jsme si nevšimli, že jsme na Slovensku. Nedaleko za hranicemi byla zastávka v Šaštíně. Shlédli jsme krásnou mariánskou Baziliku Panny Marie Sedmibolestné /patronka Slovenska/ se známou sochou, vyslechli si něco o tomto poutním místě a trochu si zapěli. V přilehlém okolí jsme se pod stromy naobědvali. A také jsme se tam setkali s Brunem, který cestoval vlastním autem.
Následovala cesta do Bratislavy, kde nás pan řidič přivezl zkratkou až k Bratislavskému hradu. Odtud jsme se vydali pěšky do centra Bratislavy. Hrad byl zrovna v opravě, takže nic moc, ale byla u něj pěkná vyhlídka na Bratislavu a Dunaj. Nato jsme sešli dolů do staré části Bratislavy a navštívili Dóm sv. Martina. Tam se mi nejvíc líbily katakomby. Něco málo jsme zde zazpívali a chvátali jsme dále na prohlídku centra Bratislavy. Byla i zmrzlina a velká žízeň. Po prohlídce nás pan řidič dopravil do hotelu Rapid v Tělocvičné ulici, kde jsme se bleskově ubitovali a následovala mše sv. v pěkném moderním kostele. Po mši sv. si pár domorodců počkalo na naše krátké vystoupení, které dopadlo myslím docela dobře. Dokonce nám i zatleskali a na konci dokonce povstali. Jsou to dobří lidé. V jedné části kostela následovala večeře. Knedlíky a guláš. Výborný. A víno a voda. Mńam.
Po krátké prohlíce kaple jsme se přesunuli do autobusu, který nás odvezl do centra Bratislavy. Tam byl rozchod a individuální prohlídka města. Mnozí navštívili restaurace či kavárny apod. Myslím, že nejvíce shlédl Honza Hladík při svém lovu. Docela mu závidím pohled ze známého mostu na osvětlenou noční Bratislavu. Myslím, že i on byl spokojen jak s ulovenými kousky, tak i s návštěvou různých zajímavých míst. Já a Jenda jsme po prohlídce, zmrzlině a pizze nastoupili do trolejbusu 202 a dopravili se co nejblíže hotelu /pouze o dvě stanice dříve, než bylo záhodno/, ale nakonec vše dobře dopadlo, nebloudili jsme a v jedenáct už jsme spali.
Na druhý den byla snídaně nedaleko hotelu u františkánských sestřiček v krásném zámečku uprostřed ještě hezčí zahrady. Hned vedle kláštera je postavena nemocnice, ve které se sestřičky starají o pacienty. V zahradě byl na cestičce krásný noční motýl. Ale veliký! Po rozloučení se sestřičkami a s Brunem jsme pokračovali v našem výletě zpět na Moravu.
Další zastávka byla v Tasovicích, kde sídlí Redemptoristé, kteří vykonávají Lidové misie po republice. V Plzni byli koncem loňského roku. Tasovice jsou rodištěm Klementa Maria Hofbauera. V jemu zasvěceném kostele jsme měli mši svatou. Poté byl oběd v místní restauraci. Kdo chtěl, navštívil místního sochaře.
Další zastávkou byl klášter ve Znojmě, kde jsme ve sklípku ochutnali místní vína. A nakoupili popř. i nějaká domů. To jsme už byli docela unavení, ale při zpěvu národních i jiných písniček v autobuse se většina probrala. Také jsme se pomodlili litanie k p. Marii.
Otce Miroslava napadlo, že bychom mohli navštívit Klášter Premonstrátů v Želivě, což se také večer stalo skutečností. Jeden bratr Premonstrát nás provedl po klášteře. Zavedl nás i do Opatského kostela Narození Panny Marie. Nakonec jsme se setkali a vyfotili i s panem Opatem. Jen nás mrzelo, že jsme nemohli vidět malý pivovar a ani ochutnat místní pivo. To nevadí, ale byli jsme rádi, že jsme mnozí viděli tento klášter, někteří dokonce poprvé. Tedy já určitě.
Pak už se jelo rovnou domů, do Plzně. Pater Miroslav už chtěl aby bylo v autobuse ticho, k čemuž nás vyzýval, ale někteří neposlušní jedinci ne a ne usnout a furt kdákali a furt. Tedy Já, Milan, Maruška apod. Snad jsme nikoho moc nebudili! Ale vypili jsme při tom Milanovi dvě jedenapůl litrové lahve vína, kteréžto chtěl dovézt své ženě domů, za což se jí dodatečně omlouvám. V Plzni ještě rozvezl hodný pan řidič na popud otce Miroslava všechny do blízkosti svých domovů. Všude dobře, doma nejlíp.
Výlet to byl znamenitý, hlavně jsem obdivovala výkon starších dam. I my mladí toho měli plné kecky! A můj syn ani nereptal, což považuji také za pochvalu. Takže se těším zase na nějakou další podobnou akci.
Jana @ Řež.

Fotky jsou tady.

Soutěžní fotky jsou zase tady.