Schola u redemptoristů z Plzně

Domkapelle v Plzni
Přidal admin, Duben 20 2008 14:17:05

Návštěva Domkapelle Freiburg v Plzni (3. - 6. 9. 2007) aneb “Ostrý start do nového školního roku”

Na pozvání Ackermann-Gemeinde navštívila v minulém roce Schola kostela sv. Jana Nepomuckého (u redemptoristů) z Plzně německý Freiburg, kde zpívala v Dómu a kostele sv. Barbory v rámci Dnů České kultury, které se ve Freiburgu každoročně uskutečňují.
Členové Domkapelle Freiburg vyjádřili přání navštívit v letošním roce Českou republiku a to konkrétně Plzeň a Prahu. Návštěva se uskutečnila ve dnech 3.- 8. 9. 2007, z čehož 1. část byla v Plzni, poté německý sbor zavítal do Prahy. Program pro zpěváky z Freiburgu zajistili členové naší scholy ve spolupráci s Plzeňským biskupstvím a farností sv. Bartoloměje.

Celkem 42 hostů z Freiburgu přijelo autobusem v pondělí 3. 9. v podvečer a strávili v našem městě dva dny. Poté se ve čtvrtek v dopoledních hodinách přesunuli do Prahy. Ve skupině bylo i 10 dětí členů Domkapelle Freiburg a to od malého ročního miminka až po čtrnáctilelé tenagery - všechno budoucí hlasové posily sboru.
Celé setkání probíhalo ve velice příjemné atmosféře, pro naše hosty jsme se snažili připravit zajímavý program, ukázat jim naše město, seznámit je s reálným životem našich farností a v neposlední řadě navázat osobní přátelství mezi zpěváky z Domkapelle a členy naší scholy a jejich rodinami.
Během pobytu si naši hosté prohlédli interiér katedrály sv. Bartoloměje, její věž, Meditační zahradu v Doudlevcích, Velkou synagogu, historické podzemí, pivovar Prazdroj a poté individuálně i další zajímavosti našeho města.

V úterý 4. 9. jsme prožili společnou mši sv. v kostele sv. Jana Nepomuckého. Večerní mši svatou provázel sbor s Freiburgu svým zpěvem a po skončení bohoslužby následoval krátký koncert.
Vyvrcholením našeho setkání byl středeční společný koncert v katedrále, kdy po několika skladbách v podání naší scholy sv. Jana Nepomuckého vystoupila Domkapelle Freiburg se svým krásným náročným programem. Na závěr se oba sbory spojily ke společnému vystoupení.

Úkolu duchovního provázení se ujal a byl k dispozici P. Emil Soukup. Provedl nás katedrálou, byl s námi v Meditační zahradě, na mši svaté u redemptoristů a uvedl koncert v katedrále.

Po celý čas pobytu jsme našli perfektní azyl v učebně na biskupství, kde jsme se nejenom mohli sejít během dne a trochu se ohřát (počasí po celou dobu pobytu bylo na začátek září opravdu velmi studené a deštivé), děti, které se neúčastnily všech akcí si zde mohly hrát, případně si po obědě odpočinout.

Ubytování pro většinu hostí jsme zajistili v rodinách členů scholy sv. Jana Nepomuckého, 7 hostů přijalo k ubytování DCM (za což jsme byli moc rádi, protože zajistit ubytování pro tolik hostů bylo přece jen na začátku školního roku pro scholu dost náročné).

Večeře skvělým způsobem zajistilo biskupství, paní kuchařka se překonávala, po všechny tři večery společně s paní Magdou Soukupovou připravily výtečná jídla i kávu. Byly to pro ně zcela jistě velice náročné dny, kdy kromě své obvyklé práce nám byly k dispozici s dobrou náladou až do pozdních večerních hodin. Patří jim za to naše veliké díky.

Zpěvačky naší scholy, manželky a známé napekly dobroty, připravili jsme nealko i pivo, víno přivezli darem naši hosté. Atmosféra všech večerů byla velmi pěkná, společně jsme zpívali, povídali a domnívám se, že všem se setkání muselo líbit.
Volba společných večerů v učebně biskupství byla našimi hosty přijata velmi příznivě, protože byla nastolena neformální příjemná atmosféra pro setkání, zcela odlišná od případných pobytů a večeří v restauračních zařízeních.
Pozdě večer pak setkání pokračovala v rodinách.
Hostující sbor předvedl při svých vystoupeních skvělé výkony, se kterými se v našem městě nesetkáváme často. Repertoár, s nímž se v Plzni představili, zahrnoval především skladby moderních autorů 20. století. Jednalo se o náročná díla, jejichž interpretaci si může dovolit pouze vyspělý špičkový sbor. A tím Domkapelle Freiburg bezesporu je.
Těší nás, že se členům freiburgského sboru v čele s jeho sbormistrem Borisem Böhmannem v Plzni líbilo a vzájemně jsme si přislíbili, že naše spolupráce a přátelství bude pokračovat i v následujícím období.

Antonín Švehla

Hudební porozumění bez hranic

V roce 2006 oslovil otec biskup dirigenta Scholy u redemptoristů Antonína Švehlu s návrhem na účast sboru na českých kulturních dnech ve Freiburgu. Naše rozhodování bylo krátké a tak jsme na pozvání Ackermann Gemainde odjeli v květnu 2006 na třídenní návštěvu do Freiburgu, který se nachází v jihozápadním Německu poblíž francouzských a švýcarských hranic.
Ve Freiburgu jsme byli ubytováni v rodinách, takže brzy po příjezdu jsme již mohli zkoušet dorozumívací dovednosti.
Naši hostitelé pro nás připravili velice zajímavý program, v němž nechyběla prohlídka města s průvodcem, návštěva Münsteru, výlet do kláštera sv. Petra poblíž Freiburgu i přátelský večer v rezidenci Waldhof, kterou využívá Ackermann Gemainde k různým společenským akcím. Pracovní část naší návštěvy spočívala ve vystoupení Scholy v kostele sv. Barbary a v doprovodu nedělní bohoslužby ve freiburské katedrále společně se sborem Domkapelle.
Tři dny uběhly velmi rychle a při odjezdu jsme se s našimi novými přáteli loučili pozváním sboru Domkapelle do Plzně v roce 2007.
Po návratu jsme si sdělovali zážitky, které prožili členové scholy v jednotlivých rodinách. Vznikla tak pestrobarevná mozaika dokazující, že i přes určité jazykové bariéry se lze velmi dobře dorozumět, a tam kde se nedostávají slova, lze obtíže překlenout hudbou a zpěvem. To jsme si dokonale uvědomili během večera s českými, německými ale i moravskými, chodskými a slovenskými písničkami právě v rezidenci Waldhof.
A protože přátelé z Freiburgu naše pozvání přijali, ujala se Schola u redemptoristů úlohy hostitelů od 3. do 5. září 2007. V průběhu příprav jsme zjistili, že vytvoření třídenního programu a zajištění hladkého průběhu návštěvy není úplně jednoduché. Je nutno poděkovat především našemu dirigentu Antonínu Švehlovi a Bruno Rieforthovi za hlavní podíl na plánování celé akce.
Naši hosté byli ubytováni podle osvědčeného konceptu v rodinách a v průběhu pobytu v Plzni sbor Domkapelle navštívil katedrálu, věž, pivovar, plzeňské podzemí a Meditační zahradu. Dále byla sloužena společná mše sv. v kostele sv. Jana Nepomuckého v českém a německém jazyku následovaná krátkým koncertem.
Hudebním vyvrcholením byl koncert sboru Domkapelle v katedrále sv. Bartoloměje z děl převážně moderních autorů, několik skladeb pak bylo provedeno společně se Scholou u redemptoristů. Sbor Domkapelle byl založen v roce 1981, pravidelně doprovází nedělní bohoslužby v katedrále a často koncertuje jak doma, tak po celé Evropě a zámoří. Od roku 2003 je jeho vedoucím pan Boris Böhmann.
S díky jsme využili možnost strávit společné večery v prostorách biskupství. Na tomto místě patří poděkování pracovníkům biskupství, kteří nám pomohli především se zajištěním pohoštění během všech tří večerů. Stejně jako ve Freiburgu se i v Plzni zpívalo a zajímavě povídalo. Snad největším překvapením bylo, když freiburští z listu čtyřhlasně zazpívali sloku moravské písně k Panně Marii, vzápětí podobnou pohotovost předvedla schola při interpretaci sloky německé lidové písně.
A o tom, že se našim kamarádům s námi v Plzni líbilo, asi nejlépe svědčí fakt, že máme pozvání na další návštěvu Freiburgu. Věříme, že i v budoucnosti bude spolupráce a přátelství mezi oběma sbory pokračovat a tak se naplní úsloví, že hudba nezná hranic.
František Štván

Postřehy z návštěvy sboru Domkapelle v Plzni

3. – 6. září 2007

A protože přátelé z Freiburgu naše pozvání přijali, ujala se Schola u redemptoristů úlohy hostitelů od 3. do 6. září 2007. V průběhu příprav jsme zjistili, že vytvoření třídenního programu a zajištění hladkého průběhu návštěvy není úplně jednoduché. Je nutno poděkovat především našemu dirigentu Antonínu Švehlovi a Bruno Rieforthovi za hlavní podíl na plánování celé akce.
Naši hosté byli ubytováni podle osvědčeného konceptu v rodinách a v průběhu pobytu v Plzni sbor Domkapelle navštívil katedrálu, věž, pivovar, plzeňské podzemí a Meditační zahradu. Dále byla sloužena společná mše sv. v kostele sv. Jana Nepomuckého v českém a německém jazyku následovaná krátkým koncertem.
Hudebním vyvrcholením byl koncert sboru Domkapelle v katedrále sv. Bartoloměje z děl převážně moderních autorů, několik skladeb pak bylo provedeno společně se Scholou u redemptoristů.
Sbor Domkapelle byl založen v roce 1981, pravidelně doprovází nedělní bohoslužby v katedrále a často koncertuje jak doma, tak po celé Evropě a zámoří. Od roku 2003 je jeho vedoucím pan Boris Böhmann.
S díky jsme využili možnost strávit společné večery v prostorách biskupství. Na tomto místě patří poděkování pracovníkům biskupství, kteří nám pomohli především se zajištěním pohoštění během všech tří večerů. Stejně jako ve Freiburgu se i v Plzni zpívalo a zajímavě povídalo. Snad největším překvapením bylo, když freiburští z listu čtyřhlasně zazpívali sloku moravské písně k Panně Marii, vzápětí podobnou pohotovost předvedla schola při interpretaci sloky německé lidové písně.
A o tom, že se našim kamarádům s námi v Plzni líbilo, asi nejlépe svědčí fakt, že máme pozvání na další návštěvu Freiburgu. Věříme, že i v budoucnosti bude spolupráce a přátelství mezi oběma sbory pokračovat a tak se naplní úsloví, že hudba nezná hranic.

U Švehlů

Návštěva Domkapelle Freiburg v Plzni ve dnech 3. – 6. 9. 2007

Na návštěvu sboru z Freiburgu jsem se moc těšil, protože jsem věděl, že přijede hudební těleso skvělých kvalit a pro naši scholu bude setkání s těmito zpěváky velkým přínosem. A poté co setkání proběhlo, mohu říci, že se má očekávání dokonale naplnila. Měli jsme možnost ubytovat u nás doma vedoucího Domkapelle Borise Böhmanna a jeho manželku Petru. Při naší loňské návštěvě ve Freiburgu jsme byli s naším Toníkem u Böhmannů ubytováni naopak my a tak jsme se již poměrně dobře znali. Proto jsme mohli Borise a Petru doma přivítat jako „staré známé“.

Boris vede ve Freiburgu nejenom výše zmíněný sbor, ale i chlapecký asi 50 členný sbor, se kterým se neohroženě pouští do velkých mistrovských děl (např. vloni v létě nacvičili Mozartovo Requiem a vyrazili s ním na 14 denní turné do Austrálie). Nutno říci, že tento sbor je výběrový, do kterého se hlásí kluci ze širokého okolí Freiburgu, mnohdy dojíždějí ze značných vzdáleností.
Petra se věnuje rovněž výuce zpěvu a Borisovi pomáhá. Celkově je úroveň chrámových sborů v Německu na velice vysoké úrovni. Freiburgští nad nimi ještě vyčnívají a tvoří opravdu špičku. Přispívá k tomu specifikum města Freiburg, tradice, kulturnost, statut studentského města a další.
Ostatně mnohé jsme mohli sami pozorovat při naší loňské návštěvě Německa: zkušební místnosti, sály, zázemí, vybavení, množství zapojených lidí… Samozřejmě je tu zásadní a základní rozdíl: v naší diecézi je tuším pouze jediný člověk, který je profesionálně zaměstnaný hudebník v církvi – tím je Mirek Pšenička (ještě pan Strnad, ale ten má jen částečný úvazek). V Německu je zcela samozřejmé, že regenschori je profesionál, varhaník je profesionál, další pomocní pracovníci jsou profesionálové. Přece jen společnost v Německu je církvi a kultuře vůbec nakloněna daleko více. Mám vlastně veliké štěstí, že to u nás není jako v Německu, protože bych si jinak se svým stavebním zaměřením na kůru „ani nemávl“ (no a všichni ostatní u nás bohužel smůlu).
Ve Freiburgu se několikrát do roka spojí všechny tři hlavní sbory Domkapelle, dívčí a chlapecký sbor a zpívají rozsáhlá vokální díla – je to určitě zážitek, být na koncertě v Dómu a slyšet více než 100 členný sbor a k tomu velmi početný symfonický orchestr provádějící nejvýznamnější duchovní skladby. Škoda, že je to do Freiburgu skoro 600 km.
Celý pobyt v Plzni byl pro Borise a Petru poměrně náročný, protože Boris přistupuje ke svým úkolům nesmírně profesionálně a zodpovědně. V pondělí večer – po uvítání na biskupství jsme pokračovali ještě chvíli doma u nás společně s Monikou a našimi dětmi, které se kupodivu hned neztratily do svých pokojů, ale zapojily se do příjemné společné konverzace. Petra s Borisem byli po dlouhé cestě unaveni, ale přesto jsme první večer trošku protáhli.
Podobně jsme prožili i druhý a třetí večer po večerních návratech z biskupství.
Pobyt Petry a Borise byl pro nás velmi obohacující (vzal jsem si na tyto dny dovolenou a tak jsem si to vše užíval). Oběma našim hostům se v Plzni moc líbilo (ač byla zima jako v listopadu) a při odjezdu několikrát opakovali, že bychom v podobných setkáních měli rozhodně pokračovat. Pro nás by to byla zcela jistě velká čest.

Tonda Švehla

U Svobodů

Ahoj, Františku.
U nás byli ubytováni manželé (asi to byli manželé, ale měli oba různá jména) se dvěma malými chlapci - 4 a 6 let. Abych řekla pravdu, moc o nich nevím. Jednak jazyková bariéra a jednak jejich malé děti, které byly už večer dost unavené, tak je museli uložit. Paní se jmenovala Antie a pán X (asi Christof ... bůh ví, jak se to píše, jestli se tak opravdu jmenoval).

Jejich kluci byli Jonatan a Damian. Antie tlumočí do angličtiny a je vegetariánka a X je archivářem v diecézi ve Freiburgu. Hned první večer proběhl v přátelské atmosféře u láhvinky vína a výborné švarcwaldské šunky. Pak už moc času nebylo. Ráno vždy rychle vypravit vlastní rodinu do práce a školy, aby uvolnili místo v kuchyni pro další strávníky. Trochu honička, ale zvládlo se to. Líbili se mi večery na biskupství, kde byla družná atmosféra. Nejvíc jsem se seznámila s Lorry, která bydlela na DCM ve Skvrňanech, což byla škoda, protože s ní by se domluvil každý. Je to Slovenka narozená v Kanadě, která se přestěhovala do Německa a vzala si zase Slováka. Takže jsme si hezky popovídaly, zazpívaly slovenské písničky a občas nám přetlumočila těžší pasáže v řeči ostatních. Myslím, že ji ta atmosféra dojala :).
To je asi všechno. Mirka

U Macháčků
Našimi hosty z Freiburgu byli Hanna Sauerborn-Ruhnau a její 9 ti letý syn Jacob. Byli jsme rádi, že spali u nás, protože nás (mě a Aničku) vzali loni na nocleh, když si pro nás náš domluvený hostitel vůbec nepřijel. Příjmení Hanny mě zarazilo už na seznamu hostů, protože mně přišlo moc dlouhé a složené. Bylo nám vysvětleno, že první část je její rodné přijímení a druhé je příjmení manžela. Pro nás nezvyklé a nepraktické, pro ně asi jakási tradice či zvyklost. Kromě výborné příležitosti vyzkoušet a trochu zdokonalit znalost němčiny, bylo fajn si s nimi popovídat o všem možném (pokud stačila slovní zásoba).
Hanna nás překvapila, když vytáhla průvodce památkami ČR, knížku perfektně graficky a obrazově zpracovanou a bylo vidět, že o tom už něco ví.
V jejich sboru zpívá v altech a zvláště v katedrále ji bylo dost slyšet a určitě patří k oporám. Potěšila nás projevená vděčnost za ubytování a pohoštění, že si toho dokázali vážit a nebrali nic jako samozřejmost. Rovněž jsme s Maruškou ocenili i vychutnali dvě sedmičky výborného freiburgského vína, které nám přivezli jako pozornost a naše holky zase dostaly želé bonbony ve tvaru freiburgské katedrály. Potěšilo nás i pozvání k nim do Freiburgu. Je to škoda, že ta cesta k nim trvá trochu dlouho.

Macháčkovi

U Burešů
Pobyt členů Domkappele u nás.
V pondělí 3.9.jsme se na biskupství domluvili, kteří hosté budou v naší rodině. Vzhledem k tomu, že máme doma malého psa a požadavky tří vybraných dívek byly pouze být spolu, strávily tyto 3 noci u nás.
Mluvčí děvčat se záhy profilovala - jmenovala se Natasha Maurer, nejstarší z nich. Pro představu jejího stáří stačí dodat, že v době hromadného útěku Němců z Východu a následného znovu sjednocení Německa jí byly tři roky. Nejmladší z nich, Johanna Stephan, byla tou dobou teprve dvouměsíční. Nyní se dostávám k osobě, která byla svým jménem přímo předurčena, aby přespávala u nás a to k Larise Hachnicler. S tím, že má v Čechách psí jmenovkyni, se smířila záhy a obě se vždy vesele vítaly.

Na seznamování a povídání jsme měli čas jen ten první večer, protože ostatní byly společné na biskupství. Ve stručnosti mohu o dívkách doplnit, že všechny studují ve Freiburgu a většina v oboru sociálních věd. Natasha má ještě 2 sourozence, byla vybrána do dětského sborečku ve třech letech a od té doby svůj zpěv kultivuje a rozvíjí. Upřesnila, že disciplína v dětských sborech v Německu je tvrdá a za povídání o hodinách zpěvu byly vždy potrestány. Jejich sbor zkouší jedenkrát týdně. Druhé dvě dívky mají za sebou již také dlouhou pěveckou kariéru.
Při konverzaci jsem měla zdatnou oporu ve svojí mamince, která v době války na gymnasiu musela němčinu ovládat. Upekla švestkový koláč, ze kterého byla děvčata nadšena. Myslím, že se pobyt německých přátel v Plzni vydařil a těším se na opětovné setkání s nimi.
Vlaďka

U Štvánů

HaM (Hannah a Martina)

Při draftování na biskupství jsem dle propozic (vezmi dvě mladší osoby, aby mohly spát na palandě) vzal do naší domácnosti sympatickou maminku s dcerou.
Moje úvahy byly následující: jsme doma (výhoda), i ony budou muset mluvit anglicky – tedy nikdo svým rodným jazykem (plichta). Takže si nebudu připadat negramotně.
Martina (maminka) ovšem spustila skvělou, košatou angličtinou a Hannah v podstatě nezaostávala??!!
A tak jsme se dozvěděli, že Martina byla 11 let v Anglii, má za manžela Ira, tím pádem dědeček a babička mluví s Hannah anglicky….

Martina studovala dějiny teologie a jak se ukázalo druhý den, je v Domkapelle hlavní sopranistkou. Její manžel pracuje jako programátor ve farmaceutické firmě Novartis v Basileji (Ch). Každý den vlakem 60 km tam a 60 km zpět, kolem hodiny od dveří ke dveřím.
Hannah je přes 6 roků a letos šla do první třídy.
Dostali jsme jako dárek sklenici medu ze Schwarzwaldu a láhvinku Zwetschgen Wasser (45% švestková voda).
My jsme zase předali Martině jízdenky na tramvaj s vysvětlením, že děti nad 6 let platí poloviční. „Stačí lístky jen pro mě, Hannah ještě 6 nebylo (je jí teprve 5 a tři čtvrtě). A pak že nejsme v něčem stejní.
První večer utekl jako voda a na závěrečnou otázku „šláftruňk?“ jsem dostal odpověď JA! Jak také jinak, že?......ááááá, is strong!!! …..bitte, noch einmal!

Další večery jsme probrali všechno možné. Například, že bydlí v Herenstrasse (ulice hned vedle náměstí) a že jejich dům poslavil v 18. století prapra…dědeček, který byl řezník. Přitakávali jsme, že u nás jsou řezníci také bohatí. Byli, ale už nejsou upřesnila Martina. No a u nás už vlastně také ne. Oslavili jsme Vojtovu zpožděnou maturitu láhví šampusu (BRUT), kterou Martina k této příležitosti zakoupila, podivovali se nad tím, že i zvířata v různých zemích mluví různě, přemýšleli nad tím, jak je možné, že se všechny ty láhve piva, které viděli při exkurzi v pivovaru, vypijí, že mají německé děti rády některé české pohádky (Tři oříšky pro Popelku)…..šláftruňk a spát.
Ve čtvrtek ráno jsem jim řekl během cesty k autobusu, že pěvecká obec přišla o mistra Pavarrotiho, pak ale přišla moje největší chvíle. Cestou kolem Boleváku jsem zmínil, že za rybníkem má chatu náš známý. Hannah se zeptala: Mami, a co je to cottage? To je chata, odpověděla maminka. Ta malá německá holka neznala slovo, které jsem znal já. No prostě bingo.
Nakonec konstatování, že nás návštěva freiburských velmi potěšila a že jsme velmi rádi poznali Martinu i Hannah, se kterými jsme se hned skamarádili. A velice rádi využijeme pozvání k návštěvě sboru ve Freiburgu i osobní pozvání do Zimmer frei in Herrenstrasse 15.

HaF

U Pašků
Tak tady jsme se nedočkali…

….a ani se nedivím, protože tady převažuje láska k pivu.

U Peroutků
A zase nic.

Nechuť psát maskuje láskou k dětem A tady je pravá maminka

Dle určitých indicií byly u Peroutků ubytovány: Leona + Matylda + neteř.
U Bruna
Tady taky nic nevzniklo, dostal jsem alespoň pár fotek
Z návštěvy v pivovaru Z návštěvy podzemí
Šéf je evidentně spokojen… a stejně i děti (Hannah)
Zpívání v synagoze… a meditace na zahradě pana Hrušky
Tady by měli být Brunovi hosté, manželé Christmannovi
.

U Rothů
Našimi německými hosty byli Barbara Plankert se svým synem Mihailem. Vzhledem k našemu pracovnímu vytížení jsme se přes den potkávali velmi zřídka a tak se naše konverzace odehrávala buď ráno při snídani nebo v autě při večerních návratech domů.
Barbara je ve sboru dlouholetou sopranistkou. Žije se svou rodinou v domku ve Freiburgu. Je učitelkou klavíru, učí ale jen několik hodin týdně. Se svým manželem, který je zaměstnán ve farmaceutické firmě, mají čtyři kluky. Mihail je nejmladší, je mu deset let. Oběma se u nás líbilo, měli u nás zajištěné veškeré pohodlí. I naši psi se k nim chovali přátelsky.
Barbaře se líbily všechny akce, které pro ně byly připraveny, hlavní atrakcí však byl pivovar. Hezké vzpomínky bude mít i na naše společné večery, kde jsme si všichni českoněmecky zazpívali. My jsme zase, mimo jiné, ocenili jejich příruční zpěvníček s písněmi pro různé příležitosti. Myslíte si, že by se něco podobného nedalo využít i u nás?

Jitka a Petr

U Valentů
Rodina Kriegova - Michal, Sabina, Benedikt (8), Helena (11)
Bydlí 7 kilometrů od Freiburku v obci Gundelfingen. Rodiče zpívají ve sboru pod vedením Borise Böhmanna. Na mši v hlavním kostele (Münsteru) ve Freiburgu zpívají zpravidla jednou měsíčně. Michal ve volném čase zpívá i v místním operním sboru.
V Plzni i v Praze se jim moc líbilo. Byli to velmi příjemní lidé.

Posezení na biskupství Snídaně u Valentů