Historie chrámového zpěvu

Prvním ředitelem kůru byl absolvent st. konzervatoře A. Svoboda, jeho nástupcem od r. 1919 prof. hudební výchovy Masarykova čs. stát. reál. gymnázia Emanuel Wieser. Ovládal housle, klavír, varhany i zpěv a rozvinul na redemptoristickém kůru tradici pěstování kvalitní chrámové hudby.

Jeho sbor čítal asi 28 stálých členů (10 sopránů, 6 altů, 5 tenorů, 7 basů), při uvádění větších děl jej posilovali Wieserovi žáci. Z prováděných skladeb je možno uvést alespoň Dvořákovo oratorium Stabat mater, Slavnostní mši D dur - Lužanskou, hymnus Te Deum, Beethovenovo oratorium Kristus na hoře Olivetské, Mozartovo Requiem, Händlovo Alleluja, Haydnovu koncertní mši Paukenmesse aj.

Po Wieserově smrti v r. 1943 je novým regenschorim jmenován František Preisler, který v letech 1939 -1946 působil jako dirigent městského divadla v Plzni. Tento zkušený dirigent i varhaník měl pro svoji práci regenschoriho nejen bohatou profesionální erudici, ale také potřebný kontakt s umělci divadelními, ať pěvci či orchestrálními hráči.
    V té době čítal redemptoristický sbor kolem 40 členů, o velkých svátcích jejich počet ještě narůstal. Při velkých figurálních mších sbor doprovázel orchestr městského divadla v Plzni, sóla zpívali členové opery městského divadla.

Po odchodu Preislera z Plzně se regenschorim stává 21. 7.1946 A. Šoun, pozdější člen opery ND v Praze, v nepřítomnosti L. Benýška u varhan usedá A. Hejdová.

Po jeho odchodu z Plzně se ředitelem kůru stává JUC. Ladislav Benýšek. Ten je však především varhaníkem (již od 30. let občas doprovází sbor františkánského kostela), dramaturgem a organizátorem. Vlastní dirigentskou práci přenechává jiným. Po odchodu Šouna se za dirigentským pultem objevuje nejčastěji od r.1947 PhDr. Miroslav Mrázek, občas střídán prof. Václem, plk. Baierem, Hejdučkem, při velkých svátcích Bohdanem Gselhoferem ( ředitelem městské hudební školy), od r. 1949 se uplatňuje i J. Jandovský (Hlahol). Od r. 1946 se zde objevuje Jaroslav Wolf, nejprve u varhan, od r. 1950 i za dirigentským pultem (do r. 1956). Po něm se opět většinu produkcí řídí J. Jandovský, příležitostně J. Štier či PhDr. Miroslav Mrázek. Od r.1958 se dirigentské taktovky ujímá MUDr. Hana Beránková. Ta nejprve spolupracovala spíše s ženskou složkou sboru, později přebírá sbor celý a jako dirigentka zůstává po boku L. Benýška až do ukončení jeho činnosti na tomto kúru.

K repertoáru patří četné mše Říhovského, mše Grubera, Kubáta, Duboise, Jandy, Herleho, Treglera, Griesbachera, Montilleta, Šimíčka, ale i Mozarta (Missa in B dur, Missa in C dur Korunovační), Haydnova Missa in temporem belli, Nelsonmesse, Harmonienmesse, Foersterova Missa in honorem S. Trinitatis, Lisztova Missa choralis, Jandova Missa pastoralis, Rybovy mše, Doušova Missa in honorem s. Wenceslai, Gounodova Missa in honorem s. Ceciliae, z moderních autorů mše Nowowieskeho, Grečaninovova Missa festiva, Česká mše V. Kaprála, dále Stabat Mater od Foerstera, Tůmy, Pergolesiho, Sychrova Velkopáteční kantáta Na hoře Olivetské a další.

Benýškovou parketou zůstávaly varhany, u nichž se uplatňoval spolu s Annou Hejdovou, Karlou Soukupovou, Jaroslavou Nesnídalovou i V. Šlajsem ml.

Redemptoristickému kůru zůstal věrný i přes své těžké zdravotní postižení (postupná amputace obou dolních končetin), pomáhá nadále dramaturgicky, organizátorsky a v neposlední řadě i radou. V říjnu 1975 mu byla amputována druhá noha a tehdy se L. Benýšek obrátil na ředitele kůru ve Starém Plzenci V. Císaře s prosbou, zda-li by po něm nepřevzal redemptoristický kůr. V. Císař měl po L. Benýškovi zasednout k varhanám a u dirigentského pultu nadále působit H. Beránková. V. Císař sbor doprovázel asi 15x, ale povinnosti na dvou kůrech, vzdálených od sebe 10 km, se nedaly skloubit, a tak své činnosti na tomto kůru brzy zanechal.

L. Benýšek zemřel 6. 11.1982 a jeho smrtí ztrácí redemptoristický kůr dlouholetého vůdčího ducha. Po ukončení Benýškovy činnosti varhaníka se zde uplatňuje Zdena Vitáková a František Jílek. Redemptoristický sbor vede nadále MUDr. Hana Beránková, která zde setrvala do r. 1977. Varhanní doprovod sborových produkcí obstarávají pozvaní varhaníci. Po MUDr. Beránkové přejímá zbytek sboru Josef Julius, který kromě jiného je i sbormistrem mladého sboru Rezonance. Po ukončení činnosti J. Milta na kůru sv. Bartoloměje v r .1979 se sbor uplatňuje i na jeho kůru, posílený o některé členy bývalého sboru sv. Bartoloměje.


V současné době zde funguje pěvecká schola pod vedením ing. Antonína Švehly, složená z mladých lidí. Na jejím repertoáru jsou skladby klasické, s varhanním doprovodem, či polyfonní skladby a capellové. Sbor se uplatňuje především formou zpěvu vložek při mších. Zkouší ve čtvrtek, dříve v prostorách arciděkanství (nyní biskupství), dnes v rekonstruovaném noviciátu bývalého františkánského kláštera v Plzni. Varhanní doprovod při bohoslužbách zajišťuje v poslední době ing. Petr Větrovec, ing. František Štván, Jana Boučková, ing. Jiří Lepší a Jan Děd.